Technologie VA bez dalšího písmenka (zkratky) vpředu vlastně neexistuje. První se objevila technologie MVA, neboli Multi-domain Vertical Alignment, a to v roce 1998 na popud drahé technologie IPS a naopak nedokonalé technologie TN. Fujitsu se snažilo vyrobit LCD, které bude mít dobré vlastnosti a zároveň bude levné. To se ve své podstatě i povedlo. Protože technologie VA obecně se i dnes velmi hojně využívá a stále platí, že VA je výrazně lepší než TN (hlavně v barvách a pozorovacích úhlech), ale stále nedosahuje kvalit IPS. Od technologie MVA se postupně odštěpily i její další varianty.
Firma AU Optronics přišla s P-MVA (Premium Multidomain Vertical Alignment) a A-MVA (Advanced ...). Ty obecně vylepšily kontrast a nasazovaly OverDrive (viz níže). Také A-MVA přišla s lepším podáním barev a lepšími pozorovacími úhly. Je třeba si však uvědomit, že daná technologie jde jen lehce vylepšovat a nelze jí vylepšit natolik, aby dosáhla kvalit jiné. A protože se LCD s VA začaly prosazovat čím dál tím více, vstoupil do hry i další hráč, Chi-Mei Optoelectronics se svým S-MVA.
Nezávisle na MVA se do hry vložili i Samsung a Sony. Své dítko pojmenovali jednoduše PVA (Paternet Vertical Alignment) a jeho odnož S-PVA. Panely PVA jsou oproti MVA lepší v pozorovacích úhlech (rozdíl však není tak markantní jako u TV vs. MVA) a mají lepší kontrast i zobrazení černé barvy. Velmi důležitým rozdílem je fakt, že S-PVA je rozdělen do dvou oddělených zón (každá zóna má 4 domény) a intenzita jasu se reguluje výrazně lépe. Pokud má pixel zobrazit např. 50% šedou, tak ve své podstatě pouze vypne jednu zónu a druhou nechá na 100 %. V praxi to vypadá tak, že nejdříve začne slábnout intenzita uprostřed daného subpixelu a na okrajích stále svítí naplno. Až překoná hranici cca 50 % (obě zóny nemusí být zcela ve stejném plošném poměru), dojde k postupnému pohasínání i krajních částí. Názorně to můžete vidět na následující animaci (pro přehlednost je pozadí bílé, ve skutečnosti však je samozřejmě černé). První frame znázorňuje stav, kdy červený subpixel svítí na 100% (pro upřesnění nesvítí, ale na 100 % propouští světlo). Druhý propouští na 75 %, další na 50 %, 25 % a poslední je subppixel vypnutý.
Varianta PVA (bez S) byla vyvinuta jako levnější odnož S-PVA, často proto používá pouze 6bitové barvy s FRC. Naopak S-PVA jsou panely zaměřené od mid po hi segment. Objevíme je v běžných kancelářských monitorech Samsung, ale i např. v 12bitových monitorech EIZO. Obecně je S-PVA nejvíce univerzální technologie dneška.
Samsung v roce 2009 přišel s cPVA panely. Ty jsou jakousi obměnou e-IPS (viz dále). Jde tedy o ekonomickou variantu. Pixel již není rozdělen do dvou zón, ale Samsung se vrátil k jedné o čtyřech doménách. Regulace jasu subpixelu je tedy již opět po celé jeho ploše současně. Subpixely mají však menší rozestupy a tudíž lepší využití plochy. Tím se lehce vylepšil kontrast a jas. Bohužel u velké většiny z nich se vyskytují 6bitové barvy s FRC.
Princip - Oproti technologii TN se molekuly v krystalech nestáčejí do šroubovice. Jsou totiž uspořádány stromečkově a při rozsvicování dochází k jejich otevírání. Každý subpixel je rozdělen obvykle do 4 domén (proto se molekuly natáčí stromečkovitě). U S-PVA do dvou zón, každá s čtyřmi doménami. Navíc pixel ve vypnutém stavu nesvítí (nepropouští světlo), tím pádem při nějaké chybě mrtvý subpixel nesvítí, ale je černý. To je výrazně méně rušivé a ve výsledku si takového pixelu popř. subpixelu ani nevšimnete.