Technologii IPS vyvinula společnost Hitachi v roce 1996 a původně byla označována jako Super TFT - tedy Super Thin Film Tranzistor a vlastně neudávala technologii jako takovou. Až později (1998) přišla technologie S-IPS a opět ji vyvinula Hitachi. LG Display ji začalo vyrábět až v roce 2001. Tato technologie přinesla hlavně lepší odezvu. V roce 2002 přišlo vylepšené AS-IPS, které přineslo výrazně lepší kontrast a dohnalo tak v té době S-PVA. Také se posunuly barvy k lepšímu. AS-IPS proslavila monitor NEC 20WGX2.
O další dva roky později přišel IPS-Pro s ještě lepším kontrastem. Poté se již vylepšování stávající technologie ujmula firma LG. V roce 2007 přišla s H-IPS (neboli s Horizontal - In Plane Switching). Trochu to zavání změnou otáčení pixelu, ale princip je více prostý. Subpixely již nemají tradiční IPS tvar rohlíčku, ale jsou více obdélníkové. Díky tomu se zvýšila propustnost světla a tím i kontrast. Zhruba ve stejné době se objevil derivát e-IPS, který je jakousi ekonomickou variantou H-IPS. Panely e-IPS mají nižší pozorovací úhly a hlavně obvykle mají pouze 6bitové barvy. To sice technologii jako takovou výrazně omezuje pro grafické použití, na druhou stranu se může díky velmi příznivé ceně stát, že e-IPS nahradí zcela nedostačující TN panely i v kancelářích.
Následně na to se objevily UH-IPS (Ultra Horizontal In Plane Switching) a H2-IPS. V podstatě jde jen o jakousi evoluci H-IPS. Poskytují o 18 % lepší využití plochy a tím i lepší kontrast a jas. Potažmo lze snížit spotřebu (menší intenzita podsvětlovacích trubic). Další zástupce IPS je S-IPS 2. Opět se vrátil k rohlíčkovému tvaru subpixelů, ale zvýšil využití plochy o dalších 11,6 %. S tím souvisí opět snížení energetické náročnosti a lepšího kontrastu či jasu.
Další evolucí byl příchod P-IPS (Performance In Plane Switching). Panel opět nese nový obdélníkový tvar subpixelu - stejně jako (U)H-IPS. S těmi se však moc často nesetkáme. Jsou to totiž panely s 10bitovými odstíny na jeden barevný kanál (30 bitů celkově). Ve výsledku takový monitor dokáže zobrazit 1,07 miliard barev. Na první pohled se to může zdát jako zbytečné, ale např. pro zobrazování rentgenů se 1024 odstínů šedi může hodit. Bohužel 10 bitů je často dosaženo pomocí 8 bitů s FRC. Jde tedy obvykle o klasický 8bitový panel s lepší elektronikou.
Princip - Opět si popíšeme princip fungování IPS obecně (tedy S-IPS, AS-IPS apod.). Pokud jsou krystaly v každém subpixelu v klidovém stavu (nepřivedeno napětí), tak nepropouští světlo. S tím je spojena i výhoda mrtvého pixelu, který nesvítí. V tomto stavu jsou uspořádány molekuly v krystalu do jedné roviny. Jejich natočením o 90 stupňů se zajistí propustnost světla. Ono otočení je realizováno elektrickým polem, které je vytvořeno dvojicí elektrod v zadní části subpixelu. Jakmile začne krystal propouštět světlo, nebrání nic v jeho polarizaci a zobrazení určité barvy.
Technologie PLS je v podstatě založená na IPS. Pouze se chtěl Samsung odprostit od svých PVA panelů, které sice poskytují již vyrovnané výsledky, ale IPS (vyrábějící LG-Philips) má pořád výrazně lepší podání barev. Pro profesionální účely měl tedy Samsung trochu díru ve svém portfoliu. Samsung také rovnou přeskočil prosté označení PLS a vrhnul se rovnou na jeho odvozenou variantu S-PLS. Opět jde nejspíše o marketingový tah, protože S-IPS jsou nejznámější a deriváty v podobě H-IPS se v běžné mluvě již tak často nepoužívají. Protože je PLS technologie relativně nová, neexistuje zatím mnoho informací a praktických testů. Zatím to však vypadá, že PLS poskytuje trochu lepší kontrast oproti H-IPS. Také se mluví o nižších výrobních nákladech a nižší spotřebě (to je obvykle způsobeno lepším prostupem světla pixelem, resp. lepším využití průchozích oblastí). Samsung tedy dnes již okupuje vlastně celý segment trhu s LCD panely.
Princip - Samotný princip je stejný jako u IPS panelů.